Sám v nádražce

Říká se, že samota je místnost, kde Bůh přijímá návštěvy. Nádražní lokál je k této audienci jako stvořený, jen musíte sedět, nedutat, pozorovat a nerušit tu chvíli. A pak se dějí věci. Nemusím spěchat, vlak jede každou hodinu. Chvíli sleduji dědu luštícího křížovku, rukavice suším na litinovém topení a skrze špaletové okno zachytím okem štamgasta opírajícího si kolo u vchodu. Zadupe na venkovní rohožce a už je uvnitř. Než dosedne, stojí před ním tankovaný Klášter. Vše je jak má být. Lokám si piva a spokojeně se zachumlávám do své samoty v bakovské nádražce.